Čisté stěny a původní podlaha zalitá vrstvou pryskyřice odrážející světlo nebo obrazy. Na otevření galerie přišel náš profesor z fakulty a řekl: „Je to křivý a klouže to.“ Tak by se dal popsat celý projekt, jeho krása je v tom, že se jedná o rekonstrukci a tak se galerijní prostory musí přizpůsobit budově. Jediné nové stěny jsou výstavní před-stěny v suterénu. Galeristka nám nechala volné ruce, limitem byl jen rozpočet a čas. Mohli jsme si tak dovolit odhalené omítky, přiznané původní podlahy a soustředit se více jen na prostor. A z hlediska prostoru tu byl jeden zásadní úkol, dostat obraz velikost 2×2 m do depozitáře ve sklepení. V nízkém rozpočtu se nejvíce peněz soustředilo právě na tento úkol. Nové dveře, jako jediný nový zásah do fasády – nejsou jen pohledovým prvkem, ale první „otvor“, který musí obraz překonat. V interiéru zvětšujeme průchod ke schodišti, aby se obraz „vytočil“ a přistoupil k další zkoušce – schodišti. Je úzké, dvakrát zalomené se spoustou uskakujících podhledů. Proto to suterénu vede další „otvor“, který je zároveň jediným zásadním zásahem do nosných konstrukcí, neslouží jen k přesunu obrazů, ale přivádí světlo z horního patra do výstavního suterénu. Obraz je dole. Zvládl to. Poslední překážkou jsou nízké dveře vedoucí do depozitáře. Z toho důvodu navrhujeme úzkou rýhu v podlaze zakrytou pororoštem. Obraz je na svém místě. Prošel, a už jen čeká na nového majitele.

Rekonstrukce Karpuchina Gallery se dostala mezi 50 nejlepších projektů v soutěži Grand Prix Architektů v roce 2022.